Novostrašecko počtvrté

Nikdo neví, jak se to stalo, koho to napadlo a jaký to má smysl, ale na předvánočňobesídkový výlet se opět jelo z Dejvického nádraží směrem na Nové Strašecí. Tentokrát byly naším cílem Tuchlovice, akorát že tam nějak nebylo nádraží, takže jsme museli vystoupit ve Stochově a zbytek dojít pěšky. V Tuchlovicích nás očekávala Máňa, což bylo zajímavé stvoření z tamního oddílu. Nocovali jsme totiž v jejich klubovně. A nocovali jsme až do rána.

Ještě než přišlo ranní vstávání, přišla myš (či podobný hlodátor) a rachotila pod skříní. Naštěstí jsem si myslel, že ty zvuky vydává déšť, takže jsem mohl v klidu dospat. Nu, pak jsme vstali, najedli se, vzali draky a vyrazili do okolí. Bloudili jsme vesnicí, až jsme dobloudili k rodinnému domečku, za kterým byla nechutná mokrá tráva. Takže tudy ne, zpět. A vtom se to stalo. Z okna domečku vykoukla ženská a drze se zeptala: „Co tam děláte?“. Vlídný a mírumilovný Pídler jí slušně odpověděl: „Co je vám do toho.“ Ženská se nemilosrdně

zeptala znovu a Pídler opět projevil dobrou vůli a ochotně jí ještě jednou odpověděl. Ženský to ale pořád ještě nestačilo, očividně se chtěla hádat, navíc se do toho vložil její manžel. Proběhla krátká rodinná porada („Co je?“ „Čmuchaj tam.“ „Jdu dolu“) a pán se vskutku objevil dole. Neváhal a také se zeptal, co tam děláme. A dozvěděl se. Dále následovala postupná změna barvy pánova obličeje, během které probíhala velmi zábavná debata. Po chvíli už pán pouze opakoval výroky Pídlera a Kosy, což byl signál k odchodu. Obešli jsme blok a konečně vyšli z vesnice. Šli jsme směrem k haldě, kterou si pamětníci připomínají coby místo natáčení filmu Na suchu. Pod haldou byly kolejničky, což nás zlákalo a vlezli jsme k nim. Bohužel na nich nebyly žádné vozejčky ani něco podobného, akorát různá čísla časopisu Odborář z dob minulých. Pokračovali jsme dále po cestě kolem haldy. Cesta byla lemována nechutnou skládkou. V závěru přijeli podobně nechutní pánové a začali se ve skládce přehrabovat. Ale to už byl čas oběda a tak

jsme vlezli do lesa, ve kterém jsme na posledním výletě ven spali, nasbírali dřevo a pokoušeli se zapálit oheň. Nikoho nenapadlo dřevo před použitím pořádně vyždímat, takže rozdělávání ohně trvalo tak báječně dlouho. Nakonec došlo ke vzplanutí a opečení špekáčků. A jakožto znalec musím říct, že to sice nebyly papírové buřty jako minule, ale na mé oblíbené špekáčky z Penny marketu se Tesco nehrabe. Po obědě jsme vyrazili kolem poddolované oblasti dále kolem haldy, což byl nejspíš cíl vycházky – obejít haldu. Po cestě jsme využili příležitosti projít se po podzimním rozbahněném poli a utvořit tím na svých botách elegantní podpatky, které je možno v případě nebezpečí vystřelit protivníkovi do tváře. Pak jsme došli ke zrušené vlečce a rybníčku, který vyloženě lákal k vykoupání. Na bahenní koupel ale zrovna nikdo neměl náladu, takže jsme šli dál, zpátky směrem do Tuchlovic. Večer bylo promítání Pianisty a pak dobrou noc.

Nedělní ráno přišlo asi v jedenáct. Vyrazili jsme na krátkou procházku k mostu s

parabolickým obloukem, dále pak k novému mostu na zrušené trati, po které jsme došli až do místa, kde jsme se s tratí rozloučili a vrátili se zpátky do Tuchlovic. Naposledy jsme si důkladně prohlédli klubovnu. Pak přišla Máňa a my prchli do Prahy.

Z donucení podepsaný Kokeš